10 tipů pro frontální výuku

Úryvek z podcastu 200. epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo, kráceno a přizpůsobeno českému kontextu.

Cože? Frontální výuku? Ta přece k modernímu učení nepatří. V dnešní době mají studenti spolupracovat, přicházet na věcí sami, rozvíjet se pomocí projektové výuky…

Ano, všechny tyto prvky do výuky patří, ale neznamená to, že bychom kvůli nim měli frontální styl učení zavrhnout úplně. Vždyť co jiného, než frontální způsob výuky, jsou oblíbené TED talks nebo „nauč se to“ youtube videa?

Pokud používáme frontální výuku vědomě, tak, abychom díky ní dosáhli předem stanovených cílů, může se z ní stát část hodiny, na kterou se studenti budou těšit a budou při ní dávat pozor.  

1. Strukturujte

Vždy je potřeba, aby se studenti v probíraném tématu snadno orientovali. Každá naše prezentace by měla mít jasnou strukturu a tato struktura by měla být směrem ke studentům dobře komunikována.

Při přemýšlení o struktuře naší lekce se dá vyjít z nejběžnějších stylů stavby textu. I když náš výklad není psaný text, svoji formou mu odpovídá. 

To, co chceme učit, velice pravděpodobně hezky zapadne do jedné z výše zmíněných kategorií. Pokud tuto strukturu využijeme již při plánování, a pak na ní budeme klást důraz i při samotné prezentaci, můžeme zvýšit šance na porozumění tomu, co sdělujeme. 

Pokud chceme strukturu vyšperkovat k úplné dokonalosti, můžeme studentům poskytnout tzv. Anticipační aktivitu. Krátkou historku, zajímavý citát, kontroverzní obrázek nebo otázku, cokoliv, co studenty zaujme od samého začátku a vyvolá v nich očekávání toho, co se v hodině odehraje. 

2. Nenatahujte to

Doba udržení pozornosti se neustále zkracuje. Abychom naše studenty udrželi soustředěné, neměli bychom mluvit víc než pár minut v kuse. Buď může být náš výklad maximálně desetiminutový, nebo bychom měli delší výklad rozdělit na menší kousky, které budou doplněny nějakou aktivitou ze strany studentů.

3. Zapojujte žáky

Existuje spoustu možností, jak studenty mezi jednotlivými úseky našeho výkladu zapojit:

• Třídní anketní otázky, např. pomocí nástroje poll everywhere nebo menti. Naší otázkou můžeme ověřit porozumění, zeptat se na názor našich žáků nebo na něco, co dál rozvine probíranou myšlenku. Odpovědi se ve vteřině zobrazí na tabuli a můžeme o nich diskutovat dál. Pokud se používání technologie chceme vyhnout, můžeme místo toho využívat přihlašování, gesta nebo např. aktivitu Tohle nebo tamto?

• Diskuze. Ve dvojicích nebo v malých skupinách mohou studenti mohou debatovat, brainstormovat, reflektovat nebo přemýšlet dopředu o informacích, o kterých se z výkladu dozvídají. 
• Webové aplikace umožňující zapojení všech studentů. Nearpod nebo Pear Deck umožňují zařazení interaktivních prvků – otázek či kvízů – do výkladu, jejich sdílení se studenty a sledování jejich výsledků na naší obrazovce.

Tyto aktivity mohou mít více než jeden účel. Kromě toho, že nabízí rozmanitost a pomáhají udržet pozornost, mohou nám sloužit také k vyhodnocování toho, jak dobře studenti dané látce porozuměli. Na základě těchto informací můžeme přizpůsobit následující průběh hodiny aktuálním potřebám třídy.

4. Používejte vizuální materiály

Dle teorie dvojího kódování se lidé učí lépe, pokud jsou slova, která slyší, doplněna obrázky. Můžeme kombinovat tabulky, grafy, fotky, modely, nebo použít jednoduché grafické organizéry, abychom ilustrovali vztahy mezi koncepty, o kterých mluvíme.  

Pokud používáme velmi komplexní obrazové materiály, můžeme předcházet zahlcení studentů tím, že budeme obrazový materiál postupně odkrývat, nebo ho tvořit během výkladu na tabuli.

„Vaše poznámky, šipky a diagramy jsou postupně rostoucím příběhem. Jsou vytvořeny kousek po kousku, takže jednak modelují myšlenkový proces, ale také studentům umožňují podívat se zpátky na předchozí kroky, pokud na chvíli přestanou dávat pozor, nebo bude příliš zahlcená jejich pracovní paměť.“

Andy Tharby How to Explain Absolutely Anything to Absolutely Anyone

5. Používejte příklady

Můžeme se klidně uvysvětlovat, ale dokud nepoužijeme vhodný příklad, je pro studenty pochopení velmi obtížné. U tohoto bodu platí: Čím více, tím lépe. Pokud mají studenti k dispozici různé příklady jednoho konceptu, prohlubuje se jejich porozumění. 

6. Používejte analogie

Společně s příklady mohou analogie pomoci zhmotnit abstraktní koncept. Pokud porovnáme nové učivo s něčím, co už známe, je to často nejrychlejší způsob, jak studenti porozumí. 

„Používání stále stejné větné konstrukce při psaní textů je jako jíst už nadosmrti jenom vařený květák.“

Andy Tharby

7. Vyprávějte příběhy

Síla příběhů je podpořena i výzkumem. Příběhy vytváří nové mentální obrazce a silnou emocionální odezvu posluchače. Navíc nabízí jednoduchý a neohrožující způsob, jak studentům učení usnadnit. Poslouchání příběhů aktivuje části mozku, které jsou za jiných okolností nečinné.

8. Přemýšlejte nahlas

Pokud něco vykládáme, může být velmi nápomocné verbalizovat naše myšlenkové pochody. Tohle platí obzvlášť pokud předvádíme nějakou dovednost, jako např. řešení matematického příkladu nebo psaní textu nanečisto. Funguje to ale i pokud pouze vykládáme fakta. Pokud se ve výkladu dostaneme do místa, které je pro studenty matoucí, nebo které je dokonce matoucí i pro nás samotné, je to skvělá příležitost ke sdílení našeho zmatení. Pomůže to vyjasnit miskoncepce, ale taky je to ujištění, že je normální nebýt si při učení něčím jistý.

9. Buďte dynamičtí

Studenti budou lépe udržovat pozornost, pokud náš přednes nebude monotónní. Pauzy ke zdůraznění důležité myšlenky. Dramatické ztišení nebo naopak přidání na hlasitosti. Chození a přednášení z různých částí třídy. Používání zapamatovatelných gest nebo prostě jen změna výrazu tváře. Emoce můžeme aktivovat přidáním vtípků, osobních detailů nebo zvláštních či překvapivých údajů. Tyto momenty je vhodné si naplánovat. Místo toho, abychom se pouze obecně snažili dělat náš výklad dynamičtější za pochodu, je lepší si předem promyslet, kam tyto prvky zařadíme. 

10. Přesuňte výklad na konec

V tradiční hodině se výklad obvykle odehrává na začátku. Pak vyzveme studenty, aby to, co se právě naučili, aplikovali. Pokud to otočíme, můžeme dát studentům šanci, aby se s konceptem nejprve poprali sami, a pak teprve zařadit náš výklad. Podpoříme tím zvědavost, hlubší přemýšlení a vytváření kontextu, do kterého můžu nově nabytou znalost zařadit. Když potom s výkladem navážeme, studenti na něj mohou být daleko soustředěnější.

Frontální výuka není v principu špatná. Je pouze potřeba vědět, kdy jí použít a s jakým záměrem jí použít. Krásné na tom všem je, že učení je zkrátka řemeslo, kterému se člověk učí postupem času. Součástí expertizy v našem oboru je také dovednost použít vhodný nástroj ve správný čas. Místo toho, abychom naši práci zredukovali na pár dogmat, pojďme k ní přistupovat jako k formě umění, kterým skutečně je. 

Zdroj:

Ten Ways to Give a Better Lecture (původní článek na webu Cult of Pedagogy)