Častým důvodem frustrace nás učitelů je fakt, že se věci neodehrají tak, jak jsme si představovali. Nenaplní se naše očekávání.
Dejme si však ruku na srdce – Jsme vždy transparentní vůči dětem v tom, co ta naše očekávání jsou, co si představujeme? Vědí to naši žáci?
Výborným prostředkem, jak si vyjasnit ve třídě, co od dětí chceme, je tzv. budování rutin. Rutina je nějaká opakující se činnost během vyučování, kdy děti přesně vědí, jak mají v danou chvíli reagovat a co se od nich očekává. Tyto situace dětem modelujeme, děti dostávají opakovanou zpětnou vazbu, jak se jim práce daří. Mohou se posouvat a zažívat úspěch. Takové situace jsou pak pro děti bezpečné, ukotvující a zejména dětem s různými podporami mohou výrazně pomoci s orientací v hodinách. Rutiny navíc posilují jednu z našich primárních sociálních potřeb – jistotu.
Pravidla, kritéria dobré práce, dohody nebo jakkoliv jinak tyto rutiny nazveme, by měly být vždy definovány pozitivně. Měly by nastavovat očekávané chování žáka tak, aby věděl, co má udělat, aby odvedl dobrou práci. V neposlední řadě je nastavení rutin důležité jak pro spolupráci s asistenty. tak pro párovou výuku.. Každý učitel může mít jiné požadavky a měl by je dokázat sdílet i s kolegy, aby docházelo k synergii a efektivní spolupráci.
Rutina: pozitivně popsané chování žáka v určité situaci
A jak taková nadefinovaná rutina vypadá? Podívejme se třeba na jednoduchý požadavek – žák je připravený na hodinu. Zejména na druhém a třetím stupni to může znamenat v každé hodině něco jiného. Usnadněme dětem práci tím, že jim přesně řekneme, co od nich očekáváme.
V hodinách na druhém stupni to může vypadat například takto.
Připravenost na hodinu se pozná tak, že:
⬜ jsem ve své lavici;
⬜ na stole mám pouze věci na matematiku (učebnici, sešit, rýsovací pomůcky, psací pomůcky – včetně funkční ořezané tužky, kalkulačky), případně pití;
⬜ pokud zjistím, že mi něco z výše uvedeného chybí, domluvím ještě před začátkem hodiny s asistentem řešení;
⬜ pracuji samostatně na DO NOW.
V hodinách s maturanty, kteří už jsou přece jen o něco ležérnější a na hodiny se, buďme k sobě upřímní, moc nepřipravují, můžeme mít rutiny zase úplně jiné.
Prvních patnáct minut v hodině vypadá následovně:
⬜ hodinu začínám s ostatními v kruhu;
⬜ až na mě přijde řada, krátce zodpovím otázku z tabule;
⬜ mám předem připraven jeden tip na něco zajímavého, co jsem v minulém týdnu slyšel, viděl, navštívil nebo ochutnal;
⬜ až na mě přijde řada, sdílím svůj tip se spolužáky;
⬜ poté, co nasdílí poslední spolužák, vracím se na své místo, beru si telefon a sluchátka a pracuji na poslechovém cvičení podle zadání z tabule.
Začátek hodiny je ideální čas, kdy se dají rutiny budovat. Pak už záleží jen na nás, jaké další rutiny na sebe navážeme, a kdy to “pustíme” (jestli vůbec). Budování rutin na konci hodiny může být větší výzva, jelikož vyskočit občas z rozjetého vlaku a zakončit hodinu jednotnou aktivitou je náročnější. O to více v sešněrovaném časovém formátu 45 minut. Možným způsobům zakončení hodiny věnujeme jeden z dalších článků.
Pokud chceme s rutinami pracovat efektivně a konzistentně, je dobré si je rozmyslet už před začátkem školního roku, a poté se svými žáky investovat energii a čas do jejich modelování. Na začátku to může být těžké, může nám to často připadat jako marnost a můžeme vnímat, že už jsme sami sobě otravní. Pokud vytrváme, investovaná práce se nám ale bude vracet během celého zbytku školního roku. Musíme daleko méně mluvit, vysvětlovat, upozorňovat. Vše plyne samo od sebe. A tiše pozorovat tenhle koncert je jedna z odměn učitelské práce.