Devátá epizoda našeho podcastu je o lešení. Co je pro nás lešení v učení? Jak s lešením pracujeme ve třídě? Jaké typy podpory při učení používáme a co to přináší dětem?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Rubrika: Do hloubky
Pátá epizoda našeho podcastu. Pod tajemnou zkratkou SCARF se ukrývá pět sociálních potřeb, které mají velký vliv na to, jak se děti ve škole cítí a chovají. V epizodě rozebíráme, co jako učitelé můžeme konkrétně dělat, abychom dětem tyto potřeby ve škole naplňovali.
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Čtvrtá epizoda našeho podcastu. Proč je dobré ve škole chybovat? Co argument, že “až jednou bude chirurg, taky nebude moci dělat chyby”? K čemu je dětem i učiteli dobré, když se chybovat nebojí? Jak konkrétně v hodině s chybou pracovat? Jak jsme prožívaly chybovaní dětí, když jsme začínaly učit a jak na to, když chybujeme jako učitelé?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Třetí díl našeho podcastu. Co je pro nás bezpečné prostředí? Co bezpečné prostředí splňuje, jak pomáhá učení? Jak na něm pracovat, a proč si myslíme, že je pro učení nezbytné? Sdílíme konkrétní situace, ve kterých se nám bezpečné prostředí podařilo vytvořit i ty, kde se nám to nepovedlo.
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Nultý díl našeho podcastu. Jak se tři učitelky potkaly? Kdo jsme, co a kde učíme? Co je to MasterMind? Proč učitelský podcast natáčíme a jakým tématům se chceme věnovat?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Na začátku naší MasterMind skupiny stál jeden velký konec. Po dokončení dvouletého výcviku Učitel naživo se nám sice trochu ulevilo a získali jsme mnoho času navíc, zbylo v nás ale také jakési prázdno. Prázdno po intenzivním sdílení a pravidelném setkávání s lidmi, kteří ve škole zažívají podobné věci jako my a hovoří stejným jazykem.
S technikou vybavování z paměti jsme se seznámili v překladu článku od Jennifer Gonzales. Nyní se podíváme na to, jak o metodě přemýšlíme my, proč jí používáme, a co na to děti.
Představte si, že navlékáte korálky, a protože nemáte na konci provázku uzel, všechny se vám ze šňůrky sypou na zem. Uděláte malý uzlíček, a pro korálky už je těžší ze šňůrky spadnout. I tak ale stále ještě mohou přes uzlík projít. Čím je uzlík větší, tím pevněji korálky drží, až už máte jistotu, že se vám nikam nerozkutálí. Úplně stejně to funguje s věcmi, které někde slyšíme, vidíme, nebo nás je někdo učí. Pokud si je v mozku neupevníme, rozutečou se, zmizí, a jsou nám k ničemu.
Ohrožení našich primárních sociálních potřeb vyvolává silnou emocionální reakci, v jejímž důsledku se uvolňuje stresový hormon kortizol. To má dopad naši kreativitu a produktivitu a způsobuje reakci vyhýbání.
Pokud jsou naopak naše sociální potřeby uspokojovány, uvolňuje se dopamin, hormon štěstí, kterého se neumíme nabažit a máme tendenci opakovat chování, které k uspokojení potřeby vedlo.
Úryvek z podcastu 152 epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo a kráceno.
Existuje milion způsobů, jak budovat vztahy mezi lidmi, ale já se zabývám tím, jak to dělat, co nejefektivněji s žáky. Když jsem jako učitel začínal, věnoval jsem týdně 10-15 hodin pouze tomu, že jsem se snažil se studenty navazovat vztahy. Šlo o obrovské množství času, které jsem místo hodnocení studentských prací, seberozvoji nebo přípravám hodin, věnoval vztahům. Ptal jsem se sám sebe, jak co nejefektivněji zařídit, aby se moji žáci cítili přijímáni, oceňováni, respektováni a v bezpečí. A myslím, že jsem za ta léta našel řešení: okamžiky. Krátké chvíle se studenty, které jsou autentické. Autentické v tom slova smyslu, že jako učitelé vědomě pracujeme na navázání vztahu s konkrétním žákem. Pojďme si to říct na rovinu. Ne každý si sedí s každým, každá osobnost je jiná. Podle mě je naší profesionální povinností jako učitelů, hledat způsob, jak navázat vztah s každým žákem. Najít cestu, jak mít každého žáka rád.
S blížícím se pololetním vysvědčením vydalo Ministerstvo školství manuál k pololetnímu hodnocení. Doporučilo využívat k hodnocení slovní hodnocení. České školství bzučí jako včelí úl. Jak máme psát slovní hodnocení? Jak vypadá formativní hodnocení? Pojmy létají éterem, sociálními sítěmi, na poradách se řeší, jak na to, a všichni počítají, kolik času jim zabere ona slovní hodnocení napsat.
Ale jak to tedy je? Je slovní hodnocení formativní hodnocení? Je slovní hodnocení účinnou zpětnou vazbou? K čemu která forma hodnocení slouží? Má být vysvědčení formativní?