Rubriky
Do hloubky Teorie

Proč jsou chyby pro učení nezbytné?

O tom, jak chyby prospívají našemu mozku, podporují učení, a proč je škola to správné místo k jejich dělání.

Už před rozhodnutím stát se učitelkou jsem měla jasno v tom, že chyba patří k učení. O tom, že chyby prospívají našemu mozku a podporují učení, mluví přední kapacity nejen ze školství a dokládají to i výstupy respektovaných výzkumů, které najdete na konci textu.

Časem mi ale došlo, že v českém veřejném prostoru možná chybí jasně vyřčené důvody, proč je dobré chyby dělat, a především, jak s chybami pracovat. Jak jinak si vysvětlit rozruch, který vzbudila nástěnka učitelky Denisy Machoňové Tiché, která pro děti chybu připodobňuje ke kamarádce, a kterou na sítích během několika dnů sdílely tisíce lidí?

“Ale chirurg přece nemůže dělat chyby!”

Jsem alergická na argumenty o tom, že nelze děti a žáky ve školách podporovat ve vnímání, že chyba je v pořádku, protože v životě a povolání není možné chybovat. Často se v takových chvílích argumentuje povoláním lékaře nebo ředitelem jaderné elektrárny, která v nás vzbuzují respekt. Podobná tvrzení nedávají smysl ze tří důvodů:

Za prvé, pokud se bavíme o kontextu základního školství, je řeč o dětech ve věku zhruba 6 až 15 let, které mají do řízení elektrárny nebo operace mozku dost daleko. Na základní škole by si naopak měli osvojit strategie efektivního učení a vhodných “přístupů” k životu, kam patří i konstruktivní práce s chybou. 

Za druhé, podobné argumenty jen posilují stigmatizaci chybování a tváří se, jako kdyby dospělí a profesionálové nechybovali. Ale chyby děláme všichni, jen nám nemusí být příjemné o nich veřejně mluvit. Chybují špičkoví neurochirurgové, hasiči, zakladatelé firem i manažeři, rodiče, politici, grafici, učitelé, i ti slovutní vedoucí jaderných elektráren. Prostě všichni.

Za třetí, tvrdit, že někde chyby dělat nelze, vytváří pocit, že pokud chyba nastane, je to něco špatného. Jde o tabu, o něco, co v práci, ve škole nebo doma nemá své místo. Místo toho, abychom se soustředili, jak chybu napravit a poučit se z ní (což je při práci s chybou zcela klíčové), často cennou kreativní kapacitu spálíme na tom, že se chybu snažíme zamaskovat nebo ututlat. Což není nic jiného než nekonstruktivní a škodlivý návyk, který nám ani dětem nijak neslouží. To, co je škodlivé, není chyba, ale náš postoj k ní.

Pojďme si pro jednou ujasnit, proč jsou chyby ve škole žádoucí

  1. Mozek je díky chybám aktivnější

Vědci z prestižní Caltech univerzity na základě magnetické rezonance mozku dokázali, že když chybujeme, spouští se v mozku okamžitá vlna mozkové produktivity. Nemusíme si ani uvědomit, že jsme chybu udělali a mozek už pracuje. Díky zvýšené aktivitě mozek informace kóduje hlouběji. To vede k většímu zapamatování, ke kterému by nedošlo, když bychom měli všechno správně. 

  1. Mozek potřebuje věci opakovat

Neurovědec Daniel Willingham v knize Why Don’t Students Like School? (Proč nemají studenti rády školu)  říká, že aby se děti a studenti mohli zlepšit v nějaké složitější činnosti (ať jde o počítání rovnic nebo naučení anglických slovíček), potřebují danou činnost opakovat. Pokud však penalizujeme za chyby, klesá u dětí chuť danou věc trénovat a jejich studijní pokrok stagnuje. Pokud odmítáme chybu jako něco nepatřičného, zamezujeme tím mozku, aby fungoval, jak potřebuje.

  1. Práce s chybou jako kompetence do života

Domnívám se, že dochází k nepochopení toho, proč by mělo být dětem umožněno ve škole bezpečně dělat chyby a “selhávat”. Kromě popsaných blahodárných efektů na fungování mozku a učení jde také o budování kompetence “práce s chybou”. K chybám bude docházet, ať se nám to líbí, nebo ne. Přijmout chyby na milost ve škole nemá vést k výchově nezodpovědných diletantů, právě naopak. Cílem je, aby si děti v bezpečném a nízkorizikovém prostředí vyzkoušely, jak na chyby reagovat a pracovat s nimi. Budou se v životě při chybování hroutit a všechno tutlat? Nebo se k chybě postaví proaktivně, poučí se, a posunou se dál? Ukazuje se, že právě přístup k chybě je to, co odděluje úspěšné od neúspěšných.  

Všechno tohle vím, ale…

Teď už víme, že chyba k učení a životu patří. V příštím díle se podíváme na to, jak chybování, ať už své vlastní nebo dětí, může prožívat učitel ve třídě a co s tím lze dělat. Protože fakt, že známe vědecké argumenty a máme vlastní názor ještě neznamená, že nám v tom bude dobře. Co tedy s autentickým prožíváním a strachu z chyb u učitelů? Dočtete se v článku Jsem učitelka a bojím se dělat chyby. A pokud hledáte inspiraci, jak chyby v hodině vytěžit na maximum, doporučujeme článek 5 praktických tipů, jak v hodinách s chybou pracovat.

Zdroje:

The Many Errors in Thinking About Mistakes (New York Times)

Why We Should Embrace Mistakes in School (UC Berkeley, the Greater Good Science Center)

Magnetická rezonance mozku a chyby (Cell.com) 

Why Don’t Students Like School? (Daniel Willingham)

Úspěšní nechybují méně, jen lépe s chybou pracují, ukazuje průzkum. Mnoho českých učitelů se ale chyb bojí (Eduzín)

Novinky do emailové schránky

Kliknutím na tlačítko "Přihlásit" souhlasíte se Zásadami ochrany osobních údajů.

15 reakcí na „Proč jsou chyby pro učení nezbytné?“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *