Už před rozhodnutím stát se učitelkou jsem měla jasno v tom, že chyba patří k učení. O tom, že chyby prospívají našemu mozku a podporují učení, mluví přední kapacity nejen ze školství a dokládají to i výstupy respektovaných výzkumů, které najdete na konci textu.
Časem mi ale došlo, že v českém veřejném prostoru možná chybí jasně vyřčené důvody, proč je dobré chyby dělat, a především, jak s chybami pracovat. Jak jinak si vysvětlit rozruch, který vzbudila nástěnka učitelky Denisy Machoňové Tiché, která pro děti chybu připodobňuje ke kamarádce, a kterou na sítích během několika dnů sdílely tisíce lidí?