Když jsem začínala učit, byla jsem překvapená, kolik dovedností musím děti naučit nad rámec předmětu, který učím. V podstatě všechno, co jsem po nich chtěla, a co mi přišlo automatické, pro ně (není se čemu divit) automatické nebylo. Naučila jsem se tedy o svých požadavcích na žáky přemýšlet, zjednodušovat je, a dobře je na začátku školního roku modelovat.
Jedna z věcí, která mě zaskočila tak, že si jí i po těch letech stále pamatuji, je, že žáci neumí odpovídat na otázky. Hrozně často se mi v hodinách angličtiny stávalo, že jsem někomu položila otázku a odpovědí mi byl jen pohled zpět, někdy ani ten ne. Snažila jsem se dotyčnému pomoci: „Pokud nevíš, je to v pořádku, ale musíš mi to říct.” A tak jsme se naučili říkat „I don’t know.” Slavila jsem to jako úspěch, ale radost mi vydržela jen chvíli. Z „I don’t know” se pro mé žáky stala úniková cesta. Způsob, jak proklouznout a nepřemýšlet dál.
V době, kdy jsem tento problém řešila, mi velmi pomohl článek na webu Cult of Pedagogy (dostupný zde). Autorka Connie Hamilton v něm popisuje strategie, jak se této kouzelné formulky v našich hodinách zbavit. Článek jsem si při nedávné diskuzi s kolegy opět vybavila a rozhodla jsem se ho pro ně přeložit. Sdílím ho tedy i tady s vámi.
Když student zjistí, že něco neví, měl by to být přechod k poznání, ne konec přemýšlení.
Connie Hamilton
Úryvek z podcastu 141. epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo, kráceno a přizpůsobeno českému kontextu.
Jak se zbavit “nevím” v naší třídě
- Začněte rozloučením
Abychom ukázali, že „nevím” už není v našich hodinách odpověď, musíme v naší třídě nové pravidlo zavést a usadit. Dle věku našich žáků a našeho učitelského stylu můžeme zvolit různé způsoby, jak dát o nové normě studentům vědět.
- Můžeme uspořádat oficiální rozloučení, kdy každý napíše své „nevím” na papírek. Společně pak tyto papírky pohřbíme. Míra ceremoniality je na nás.
- Pokud vám tato strategie nesedí, nebo máte obavy, že by se mohla některých studentů dotknout, můžeme vynechat obřad a papírky společně zahrabat, spálit nebo roztrhat. Případně na druhou stranu napsat lepší fráze, které budeme od teď používat.
- Nebo můžeme být naprosto otevření. Sednout si se studenty do kruhu a otevřeně se pobavit o tom, že odpovídat nevím nepomáhá jejich učení a dalšímu růstu, a proto už odpověď nevím nebudete akceptovat.
2. Zjistěte, co je za tím, že studenti neví
Říct nevím, je jednoduché. Pokud bychom se rozhodli, že na to zaregujeme tak, že dáme studentovi delší čas na přemýšlení, může se stát, že se nedočkáme, protože student nepotřebuje více času, potřebuje místo toho třeba zopakovat otázku.
Se studenty můžeme společně přemýšlet a zapisovat, jaké jsou skutečné důvody, které je vedly k tomu, aby odpověděli „nevím”. Mezi tyto může patřit například:
- že neslyšeli otázku,
- že otázce nerozumí,
- že nedokáží odpovědět dostatečně rychle,
- že nechtějí mluvit před třídou,
- že si nejsou jistí, zda je jejich odpověď správně,
- nebo třeba opravdu nevědí.
3. Nabídněte alternativy
Jakmile dáme tyto důvody společně dohromady, můžeme studenty požádat, aby vymysleli vhodnější fráze, které učiteli vysvětlí, jaký je důvod toho, že neví. To, co společně vymyslíme, můžeme ve třídě vyvěsit jako připomínku a inspiraci.
| Proč říkám nevím | Co můžu říct místo nevím |
|---|---|
| Neslyšel jsem otázku. | „Můžete prosím zopakovat otázku?” |
| Nerozumím otázce. | „Nejsem si jistý, na co se ptáte, můžete se zeptat trochu jinak?” |
| Nedokážu odpovědět tak rychle. | „Potřebuju víc času.” |
| Nechci mluvit před celou třídou. | „Můžu odpověď sdílet ve skupince?” |
| Zasekl jsem se. | „Rozumím xy, ale nejde mi z.” |
| Nerozumím nějakému slovu v otázce. | „Co znamená xxx?” |
| Nejsem si jistý, že je má odpověď správná. | „Jsem si jen z 40 %/ 60 % 80 % jistý…” |
| Opravdu nevím. | „Můžu to prosím s někým zkonzultovat?” |
| Bojím se, že odpovím špatně. | „Teď zrovna si myslím tohle, ale možná to potom změním.” |
Verze na A4 k tisku zde.
Zdroj:
Kick the IDK Bucket: How to Rid Your Classroom of “I Don’t Know” (původní článek na webu Cult of Pedagogy)