V minulém článku z této minisérie jsem vzpomínala, co mi běželo hlavou po půl roce ve školství. Co se mi tam odehrává nyní, na konci prvního školního roku?
Pravidla
Na začátku mé učitelské dráhy mi pravidla přišla jako něco, co pravděpodobně vůbec nechci používat. Vnímala jsem je jako jistý nátlak ze strany učitele, něco stanovovaného z pozice moci, něco k zavržení.
Během prvního roku se můj názor výrazně změnil. Nakonec se nastavení pravidel stal pro mne nejdůležitější úkol letošních prázdnin.
Poslouchala jsem zahraniční podcasty, studovala literaturu, i jsme s kolegyněmi věnovaly tomuto tématu naši soukromou “letní školu”. Zamýšlely jsme se zejména nad tím, proč jsou pro nás pravidla důležitá a jak je dětem dobře komunikovat. Pojďme se tedy podívat na to, na co jsme přišly.
Uvědomily jsme si, že pravidla nemusí být nástrojem moci, ale prostředkem, jak dětem ulehčit orientaci v hodině, ve školním dni.
Když děti vědí, co se od nich očekává, situace je čitelná a opakuje se, stává se z ní “známý stav”, který nezatěžuje jejich paměť. Díky tomu mají rozsáhlejší kapacitu mozku na učení. Zároveň tato předvídatelnost situace umožňuje dobrou orientaci dětem s různými potřebami, činí výuku přehlednější a vypočitatelnější. Výrazným způsobem přispívá k naplnění potřeb SCARF.
Předvídatelná, dobře formulovaná a komunikovaná pravidla dětem pomáhají naplňovat potřeby SCARF a snižovat kognitivní zátěž.
Pracujeme, respektujeme se, komunikujeme!
Pravidla by měla být formulována pozitivně a měla by v ideálním případě popisovat očekávané chování. Pravidel by nemělo být mnoho. Po delší diskusi jsme se shodly, že jsou pro nás podstatná tři pravidla – Pracujeme, respektujeme se, komunikujeme. Někdo může namítnout, že by pravidla měla být konkrétnější. U nás ve škole jsme se proto rozhodly pravidla doplnit o další podbody, které upravují další očekávané chování.
Minisérie: Jaké to je být začínajícím učitelem po čtyřicítce?
Tuto sérii jsem začala psát před více jak dvěma lety. Zachycuje mé myšlenkové pochody, které pro mne byly tehdy podstatné. Texty jsem ale v té době nedotáhla, nebyl čas, učitelské povinnosti mne zavalily a já si myslela, že už zůstanou navždy v šuplíku.
Nedávno jsem se k nim vrátila, pročetla je a téměř se dojala. Uvědomila jsem si, že bych za ně v době svých začátků byla nesmírně vděčná. Třeba by mohly být užitečné vám, začínajícím učitelům, kteří se rozhodujete pro stejnou cestu, ať už třeba programem Učitel naživo nebo spoluprací se Začni učit. I my se budeme snažit být vaší oporou a dodávat vám povzbuzení.
Zároveň série může být podnětem pro reflexi Vašich osobních učitelských začátků. Pamatujete si, co přišlo důležité Vám?
Rutiny
Pojem rutina je v českém školství často vnímáno až hanlivě. Ve smyslu nudy, drilu a zvrácené moci. Moderní pojetí rutiny vnímám jako takové pravidlo malého rozsahu. Rutinou popisuji opět očekávané chování v určitých fázích hodiny nebo při určité činnosti. Můžeme pozitivně nadefinovat, jak se chovám na konci hodiny, jak se chovám při písemné práci, ale i jakým způsobem si rozdávat ve třídě papíry.
O čem jste přemýšleli po roce ve škole vy? A jak vnímáte rutiny a pravidla? Napište nám.