Úryvek z podcastu 79 epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo a kráceno. Odkaz na celý záznam včetně odkazů na zmíněné výzkumy a praktické tipy naleznete na konci textu.
Tento úryvek se věnuje technice procvičování naučené látky, která se v angličtině nazývá “retrieval practice”. Do češtiny se nejčastěji překládá jako vyvolávání nebo vybavování naučených informací z paměti. O co jde?
Co je “retrieval practice”?
Jde o proces, při kterém se pokoušíme z paměti vybavit nějakou látku, aniž bychom ji měli před sebou. Představte si, že se učíte třeba skladbu lidského těla podle různých soustav: svalové, kosterní, oběhové, trávicí,… V rámci retrieval practice byste zkoušeli vyjmenovat součásti jednotlivých soustav z paměti. Poté, co byste vyjmenovali vše, co si pamatujete, byste otevřeli učebnici a zkontrolovali, zda umíte všechno.
To nezní moc převratně, že? Řada z nás se takto “drtila” a sebe-zkoušela většinu žákovských let. Na stejném principu je založená i práce s učebními kartičkami (flashcards), které se používají desítky let. Tak proč se o “retrieval practice” teď tolik mluví?
To, co je nové a zajímavé, jsou závěry výzkumů zkoumající tuto techniku. V posledních letech řada kognitivních psychologů porovnávala “retrieval practice” s jinými učebními strategiemi jako je opakování v hodinách na závěr lekce, práce s poznámkami, znovu čtení textu, apod. A zjistili, že žádná z technik neupevňuje látku v dlouhodobé paměti tak, jako právě “retrieval practice”.
Výzkum
V podcastu se hovoří o studii, v rámci které učitelé ve vybraných třídách k probírané látce zařadili kvízy a testy, které nebyly na známky. Jejich cílem bylo, aby si žáci zkoušeli vybavit probíranou látku. Na konci roku se ukázalo, že z látky, která byla pravidelně opakovaná v kvízech a testech, měli studenti o řád lepší známku než z látky, která v kvízech nebyla a to i přesto, že ji učitelé v hodinách běžným způsobem procvičovali a opakovali. Zkrátka jen fakt, že studenti pracovali na kvízu a lámali si hlavu, pomohl s upevněním v dlouhodobé paměti.
Od opakování k vybavování
Pro nás jako pro učitele z toho plyne jedna zásadní věc. Když učíme nějakou látku a chceme, aby si ji studenti zapamatovali, měli bychom naši pozornost posunout. Od otázky “jak nejlépe opakovat” k aktivitám, kdy si látku z paměti budou studenti, co nejvíce vybavovat sami. Tím spíš si danou věc zapamatují.
Jak zapojit “retrieval practice” do hodiny?
Nápady:
- Přemýšlej – prodiskutuj se sousedem – sdílej se třídou (Think-Pair-Share): důležité je, aby měl každý žák v první fázi možnost zamyslet se sám a až pak sdílet (např. Co si pamatuji o buňce z minulé hodiny)
- Kvízy nebo testy, které nejsou na známky: na papíře, ve Forms, pomocí Plickers, Kahootu, Quizzletu, Quizzies,… Na formě nezáleží. Důležité je brát tyto kvízy jako formu učení vedoucí k zapamatování a tudíž je neznámkovat.
- Brain dump aneb vše, co o dané věci vím: studenti na papír nebo do tabulky píší, co o látce vědí, chtějí vědět a co se naučili. Pak lze vyměnit v rámci Think-Pair-Share nebo sdílet s celou třídou. Lze využít na začátek, v průběhu i na konci lekce.
- Kartičky (flashcards): k využití doma i ve třídě. Podrobnější tipy na práci s kartičkami v odkazu níže.
Na co si dát pozor:
- Neznámkujte vybavování: jde o učební strategii nikoliv o produkt učení. Některé výstupy lze hodnotit formativně. Nicméně aby se studenti cítili bezpečně a technika vybavování měla kýžený efekt, je důležité, aby neměla vliv na známku, kterou žáci dostávají
- Správné načasování: vybavování má největší efekt, pokud je pravidelné (např. součástí každé nebo každé druhé hodiny), spíše než souhrnné opakování na konci lekce třeba po měsíci. Delší časový rozestup vede k většímu zapomínání látky.
- Zpětná vazba je důležitá: pokud si student vybaví látku špatně (např. splete slovíčko) je důležité, aby dostal zpětnou vazbu. Třeba tak, že učitel řekne slovíčko správně a nebo nabídne možnost zkontrolovat si slovíčko v textu nebo ve slovníku
- Vybavování by mělo odpovídat tomu, co chci, aby žáci uměli: Pokud chci, aby žáci uměli správně slovíčka nebo zpaměti letopočty, stačí stavět vybavování formou jednoduchých kvízů. Pokud ale žáci mají být schopni zodpovědět náročnější otázky, je důležité, aby i tyto náročnější otázky byly součástí vybavování a žáci měli možnost jejich odpovídání nacvičovat.
Co vybavování a badatelská nebo projektová výuka?
Pokud jsou vaše hodiny orientovány více konstruktivisticky, tedy pokud dáváte přednost tomu, aby si studenti věci odhalovali sami, doporučuje podcast následující: I v rámci badatelské nebo projektové výuky jsou určitá fakta, které je potřeba si zapamatovat, aby se studenti posouvali dále. I v rámci tohoto typu výuky může mít vybavování své místo a vy tak můžete lépe pomoci žákům, aby se sami učili efektivněji.
Začněte s málem
Podcast doporučuje začít v malém. Nemusíte hned radikálně měnit své hodiny. Stačí drobné aktivity, při kterých necháváte každého žáka, aby si pokoušel z paměti vybavit, co nejvíce.
Jakou jednu věc mohu ve své hodině změnit, abychom se od “opakování a procvičování látky” přesunuli k “vybavování z paměti”?
Kam dál?
Jak o této metodě přemýšlíme my tři se dočtete v článku Proč používáme vybavování z paměti. Zaujala vás metoda vybavování? A chtěli byste ještě další inspiraci, jak ji zařadit do vašich hodin? Podívejte se do našeho Průvodce aktivitami vybavování z paměti.
Zdroje:
Retrieval Practice: The Most Powerful Learning Strategy You’re Not Using (původní článek na webu Cult of Pedagogy)
8 Better Ways to Make and Study Flash Cards (College Info Geek)