V minulém článku z této minisérie jsem vzpomínala, co mi běželo hlavou po půl roce ve školství. Co se mi tam odehrává nyní, na konci prvního školního roku?
Rubrika: Učitelská duše
Jsem začínající učitelka. Je mi 43 let. Učitelství je tedy má druhá profese. A přestože jsem se různými formami vzdělávání zabývám již téměř deset let, po půl roce “ostré” výuky v základní škole, jsem narazila na tři témata, která jsem si předem neuvědomila.
Čtvrtá epizoda našeho podcastu. Proč je dobré ve škole chybovat? Co argument, že “až jednou bude chirurg, taky nebude moci dělat chyby”? K čemu je dětem i učiteli dobré, když se chybovat nebojí? Jak konkrétně v hodině s chybou pracovat? Jak jsme prožívaly chybovaní dětí, když jsme začínaly učit a jak na to, když chybujeme jako učitelé?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Třetí díl našeho podcastu. Co je pro nás bezpečné prostředí? Co bezpečné prostředí splňuje, jak pomáhá učení? Jak na něm pracovat, a proč si myslíme, že je pro učení nezbytné? Sdílíme konkrétní situace, ve kterých se nám bezpečné prostředí podařilo vytvořit i ty, kde se nám to nepovedlo.
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Druhý díl našeho podcastu. Jaká byla naše premiéra v roli učitelek před dětmi? Jak jsme se cítily, co jsme s dětmi dělaly, co jsme si z toho odnesly a proč jsme učitelství nevzdaly? Co nám v začátku nejvíce pomohlo?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Nultý díl našeho podcastu. Jak se tři učitelky potkaly? Kdo jsme, co a kde učíme? Co je to MasterMind? Proč učitelský podcast natáčíme a jakým tématům se chceme věnovat?
Díl můžete poslouchat i na 🍎 Apple Podcasts nebo 🟢 Spotify.
Otázka wellbeingu (doslova přeloženo jako “cítění se dobře”, zkrátka duševní pohoda) žáků i učitelů rezonuje současným školstvím, a to nejen českým. V našich učitelských vodách se toto téma otevírá s chystanou úpravou rámcového vzdělávacího programu, která na péči o wellbeing klade velký důraz. Učitelé stojí před úkolem, jak ve svých hodinách přistoupit k širokému tématu wellbeingu, do kterého spadá schopnost pracovat se svými emocemi, udržovat respektující vztahy, rozpoznat a uplatnit své silné stránky, plánovat, řešit problémy a zvládat stres.
MasterMind skupiny začaly původně vznikat v byznysovém prostředí. Jedná se o pravidelné setkávání lidí na stejné či podobné pracovní pozici. Stejné profesní zázemí znamená, že členové skupinky mluví stejným jazykem, mají podobné zkušenosti a pravděpodobně řeší podobné problémy a čelí podobným výzvám. Jsou zkrátka profesně na stejné vlně.
Úryvek z podcastu 179. epizody Cult of Pedagogy. Přeloženo, kráceno a přizpůsobeno českému kontextu.
Nejprve krátká osobní zpověď Jennifer Gonzales:
Já sama už nejsem učitelka, protože vím, že kdybych to zkusila, už bych to nezvládla. V minulosti jsem to dávala. Tak nějak. Byla jsem mnohem mladší, bezdětná, učila jsem češtinu a literaturu na druhém stupni. Samozřejmě jsem po příchodu ze školy trávila minimálně dvě hodiny přípravami, pravidelně jsem spala pět hodin denně a často mi lidé říkali, že jsem workoholik. Ale dávala jsem to.
Když se mi narodily děti, všechno se změnilo. Už žádný čas po vyučování, kdy jsem mohla plánovat a opravovat, už žádná shovívavost vůči poradám, které se o patnáct minut protáhly, už žádná vůle jít do školy v neděli a dohnat všechny resty. Poté, co jsem jedno pololetí za mohutné podpory celé rodiny zkusila učit, jsem se rozhodla na pár let s výukou přestat, protože mi bylo jasné, že nemůžu být zároveň skvělá máma a skvělá učitelka.
Celkem důstojně jsem zakončila němčinu v sedmičce a zbývá mi krásných 25 minut, abych se připravila na angličtinu v pětce. Mám v plánu skupinovou práci. Po dvou neúspěšných týdnech, výměně internetového připojení a pořízení druhého monitoru věřím, že tentokrát Google Breakout Rooms konečně zafungují. Všechny Meety radši spouštím dřív. S vypnutým mikrofonem a vypnutou kamerou dokončuji přípravy.
Honza s Jonášem se připojili o čtvrt hodiny dřív. Dělám, jako že na Meetu nejsem.