V poslední době jsem intenzivně studovala práci Olivera Caviglioliho. V minulosti jsem vídala jeho edukační infografiky (např. zde), jejichž jednoduchá estetika a vysoká informační hodnota mě pokaždé fascinovaly. Chtěla jsem se o jejich autorovi dozvědět víc, a tak jsem si poslechla všechny podcastové rozhovory, které jsem s ním našla. Tato “posedlost” vyvrcholila nákupem knihy Dual Coding with Teachers, jejíž čtení je čistá radost a já bych si přála, aby všechny naučné knihy vypadaly takto. To, jak je kniha strukturovaná, jak snadno se v ní člověk orientuje, a jak je nabitá užitečnými informacemi a zároveň prosta všeho balastu, mě donutilo znovu intenzivně přemýšlet o podobě obsahu, který svým studentům z pozice učitele zprostředkovávám já.
Přemýšlela jsem nejen o obsahové náplni svých hodin, ale také o vizuální stránce všeho, co svým studentům předkládám. Vyzkoušela jsem nové věci, mnoho z nich se mi osvědčilo a už jsem u nich zůstala. Kombinace Oliverových myšlenek a těchto mých praktických zkušeností tvoří jádro tří článků série Učitel jako designér informací. První dva články mluví zejména o obsahové estetice, struktuře a střízlivosti, poslední potom propojuje tuto myšlenkovou čistotu s čistotou grafickou.
Designér informací
Designér informací je slovní spojení, kterým se označuje sám Oliver Caviglioli, když se ho někdo zeptá na to, co dělá. Přijde mi to jako velmi trefné slovní spojení a oceňuji, že si ho Oliver nenárokuje, ale naopak říká, že designérem informací je úplně každý učitel. Učitel jako designér informací vědomě promýšlí, jaké informace vybrat, a jak je studentům předkládat graficky zpracované, aby došlo k většímu upevňování a zapamatování.
V prvním článku série Učitel jako designér s podtitulem Tříbení myšlenek jsme se zabývali tím, jak si udělat pořádek v množství informací, které nám, jako učitelům a zároveň expertům v našich předmětech, k jednotlivým tématům víří hlavou. Tento článek se zaměřuje na to, proč a jak naše myšlenky organizovat a jakým způsobem tyto zorganizované informace srozumitelně vizuálně zpracovávat a předávat, abychom podpořili dlouhodobé zapamatování
Jestli jde něco většině učitelům fakt dobře, je to mluvení. Předávání našich myšlenek formou ústního projevu tvoří jádro práce většiny z nás. Kde však mají učitelé často velký prostor pro zlepšení, je organizace myšlenek do smysluplných, ideálně vizuálně zpracovaných celků, které usnadní porozumění a učení vhodně podpoří.
Proč je tak důležité informace organizovat?
Když se nad tím zamyslíme, věci v našem každodenním životě jsou až překvapivě organizované. Umožňuje nám to lépe a efektivněji fungovat. Představte si, že byste v kuchyni vařili a místo šuplíků a skříněk byste všechno kuchyňské náčiní měli na jedné velké hromadě uprostřed kuchyně. Nebo že byste si z podobné hromady museli vybírat zboží v obchodě. Vědět, kam věci patří, a kde je najdu nám život usnadňuje.
Pokud něco zorganizujeme, dáváme tomu smysl a lépe se nám to používá. Studenty ve škole často organizujeme pouze na nejzákladnější úrovni. Choď včas, připrav si pomůcky…. Stejnou, troufám si tvrdit že i větší, pozornost, bychom měli věnovat společné organizaci myšlenek, které se učíme. Pokud učivo máme sami pro sebe dobře nastrukturované, budujeme jakési schodiště, po kterém každý může vyjít až nahoru. Pokud takto nastrukturované učivo nemáme, přeskakujeme někdy tři schody, jindy skáčeme přes čtyři schody dolů a po cestě ztrácíme děti…
Proč má náš mozek rád věci zorganizované?
Pojďme se na chvíli vrátit do dob nejútlejšího dětství. Základ našeho konceptuálního přemýšlení můžeme hledat právě tam. V době, kdy se učíme rozumět světu tak, že s ním experimentujeme.
Batolata zacházejí s předměty převážně dvěma způsoby. Buď je berou jako objekty, které mohou někam dávat, nebo je berou jako nádoby, do kterých lze něco dávat. Můj osmnáctiměsíční syn v podstatě nedělá nic jiného, než že dává, přendává, vyndává, vysypává či vylévá. Kostičky do krabičky, voda ze skleničky, polévka z misky (má oblíbená aktivita), dítě do vany, dítě do postýlky, rodina do auta, lžičky do šuplíku, čajový sáček do hrnečku, písek z kyblíku. Všechno do pusy. Učí se tím o tvarech, velikosti, gravitaci, struktuře.
Takto jsme si dříve osahali svět, a proto je nám při učení přirozené pracovat podobným způsobem i s informacemi, které získáváme. I když už malé děti nejsme.
Jak na to?
Ideálně se pro to hodí grafické organizéry. Zjednodušeně lze říct, že se jedná o soubor informací v jiné podobě než v souvislém textu. Grafické organizéry jsou vizuální, neměnné, pokud všichni pracujeme se stejným, budujeme sdílené porozumění.
Pokud zadáme do vyhledávače “grafický organizér”, objeví se nám nepřeberné množství více či méně umělecky zpracovaných a více či méně použitelných dokumentů. To jsem přesně udělala já, když jsem před nějakou dobou chtěla s grafickými organizéry začít pracovat. Stáhla jsem si asi patnáct různých šablon a zkoušela jsem do nich nějak smysluplně vměstnat látku, kterou se studenty probírám. Nikam to nevedlo a já jsem po čase tuto svou iniciativu vzdala.
Pak jsem začala studovat Olivera Caviglioliho. Podle něj jsou grafické organizéry, které dávají smysl a slouží svému účelu, pouze čtyři.
- Kategorie (Chunk)
Obdoba našeho primárního ukládání objektů do nádob. Dávám k sobě věci, které k sobě patří a skupiny pojmenovávám. Každá myšlenka má své místo a tím pádem i svůj smysl.
Příklad: Myšlenkové mapy
- Sekvence (Sequence)
Dávám věcem smysl tím, že je uspořádám podle toho, jak jdou za sebou.
Příklad: Cykly, časové osy
- Příčina a následek (Cause and effect)
Událostem dáváme smysl tím, že víme, co k nim vedlo.
- Porovnání (Compare)
O jevech přemýšlíme s ohledem na jejich společné a rozdílné znaky.
Příklad: Vennův diagram
Jak to prakticky použít ve výuce?
Možností máme několik. Každá má své plusy a svá úskalí a je dobré si předem rozmyslet, která z metod je pro naše učivo nejpraktičtější:
- Můžeme organizér celý vytvořit sami a studentům ho nakopírovat. Zajistíme tak, že žádná informace nezapadne. Pokud pracujeme všichni se stejným grafickým organizérem, můžeme se k němu jednoduše vracet při vybavovacích aktivitách, mohou sloužit jako podklad pro zkoušení, jako doplňovačka v testu a i když se k němu vrátíme třeba po roce, všichni s ním budeme mít stejnou zkušenost.
- Částečně vyplněný organizér, který si studenti v průběhu hodiny nebo tematického bloku postupně dotvoří. Zvyšujeme pravděpodobnost, že se budou studenti v materiálu lépe orientovat a vezmou ho za svůj. Základní kostra od nás, učitelů, slouží jako lešení, které studentům dává oporu při osvojování nového tématu. (více o lešení v 9. dílu našeho podcastu)
- Prázdný organizér nebo dokonce úplně prázdná stránka. Materiál, který vytvoříme úplně sami na základě intenzivního přemýšlení o tématu, nám bude pro učení sloužit nejlépe. Mějme ale na paměti, že tato dovednost vyžaduje trénink a taky hlubokou znalost probírané látky. Žáci ve škole jsou často ve většině probíraných věcí nováčky a takto velký úkol je může nepřiměřeně zahltit.
Chcete si poslechnout nebo přečíst víc?
Zdroje:
Shooting Azimuths: In Conversation with Oliver Caviglioli
Conceptually Speaking: Oliver Caviglioli Talks Metaphors, Design, and Visual-Spatial Thinking
The Teaching Space: An Interview with Oliver Caviglioli
ERRR: Oliver Caviglioli on Information Design
Dual Coding with Teachers
Tips for Teachers: David Goodwin